MALLORCA - z obou stran prodloužený víkend
20. 4. 2016
DEN -1 středa
Ještěže mám kamarády (jednoho), co mě s nápadem „nepojedem zítra na Mallorcu“ nepošlou do háje (respektive se optají „nechceš radši na Vysočinu“, ale když už koupím letenky (díky zaletsi.cz za tip), nepošlou mě do háje).
DEN 0 čtvrtek
Na plánování není čas. Ani povaha. Ve středu bylo potřeba odjet do skal, ve čtvrtek tím pádem jít do práce. Aby se neřeklo, dvě hodiny před odjezdem autobusu do Lipska půjčuju v knihovně průvodce (a kupuju plavky, které jsem doteď jaktěživ nepotřebovala).
Odjezd autobusu 20:30.
19:30 začínám pomalu balit.
19:31 zjišťuju, že nemám letní spacák. Prostě jsem ho musela někde nechat.
19:32 vybíhám urputným sprintem do Hanibalu.
19:40 jsem zpět doma s novým spacákem. Tak si dávám ještě nohy na stůl.
20:00 doráží Kuba. Na zádech má své příruční zavazadlo. Stolitrový batoh. A že se mu zdál málo bulky, tak na něj zvenku zavěsil karimatku. 20:25 sedíme v buse a nechápem, proč jsme ježkovy voči zase tak spěchali.
Během čekání v Lipsku jsem plánovala konečně využít toho průvodce. Tak se i stalo.
Ještěže mám kamarády (jednoho), co mě s nápadem „nepojedem zítra na Mallorcu“ nepošlou do háje (respektive se optají „nechceš radši na Vysočinu“, ale když už koupím letenky (díky zaletsi.cz za tip), nepošlou mě do háje).
DEN 0 čtvrtek
Na plánování není čas. Ani povaha. Ve středu bylo potřeba odjet do skal, ve čtvrtek tím pádem jít do práce. Aby se neřeklo, dvě hodiny před odjezdem autobusu do Lipska půjčuju v knihovně průvodce (a kupuju plavky, které jsem doteď jaktěživ nepotřebovala).
Odjezd autobusu 20:30.
19:30 začínám pomalu balit.
19:31 zjišťuju, že nemám letní spacák. Prostě jsem ho musela někde nechat.
19:32 vybíhám urputným sprintem do Hanibalu.
19:40 jsem zpět doma s novým spacákem. Tak si dávám ještě nohy na stůl.
20:00 doráží Kuba. Na zádech má své příruční zavazadlo. Stolitrový batoh. A že se mu zdál málo bulky, tak na něj zvenku zavěsil karimatku. 20:25 sedíme v buse a nechápem, proč jsme ježkovy voči zase tak spěchali.
Během čekání v Lipsku jsem plánovala konečně využít toho průvodce. Tak se i stalo.
Na letišti jsem Kubovi a jeho megakrosně dávala 5% šanci. Paní na kontrole se podivila, že má ten exót rozvázané tkaničky. Takže letíme.
DEN 1 pátek
Před letištěm v Palmě jsou palmy a vedro (asi 20). Co se týká oblohy, předpovídali partly cloudy. Dokážem vyhledat šest, možná i pět mraků. Takže nelhali. Atmosféra města je vskutku mediteránní. Dopoledne si člověk snídani nekoupí. Správný mallorčan ví, že před desátou se prostě nevstává. Kuba si z dlouhé chvíle hraje českým jazykem. Jé hele, květinářství. Nechceš koupit pugét? Mně? Oslňuje ovšem i španělštinou, reakce no nesesíto na nabízený sáček zní na úrovni. Jelikož na města moc nejsme, berem vlak do jiného města. Solléru. Je úzkokolejný a dřevěný (podvozek ne). Stojí hrozně peněz, jako ovšem všechno tady. Do Solléru jezdí i autobus. Asi za třetinu (ceny i času). Ale ten není dřevěný a tak. Prostě aspoň chvíli musíme být poslušní turisti. Ale dobře, jsou z něj pěkné výhledy.
DEN 1 pátek
Před letištěm v Palmě jsou palmy a vedro (asi 20). Co se týká oblohy, předpovídali partly cloudy. Dokážem vyhledat šest, možná i pět mraků. Takže nelhali. Atmosféra města je vskutku mediteránní. Dopoledne si člověk snídani nekoupí. Správný mallorčan ví, že před desátou se prostě nevstává. Kuba si z dlouhé chvíle hraje českým jazykem. Jé hele, květinářství. Nechceš koupit pugét? Mně? Oslňuje ovšem i španělštinou, reakce no nesesíto na nabízený sáček zní na úrovni. Jelikož na města moc nejsme, berem vlak do jiného města. Solléru. Je úzkokolejný a dřevěný (podvozek ne). Stojí hrozně peněz, jako ovšem všechno tady. Do Solléru jezdí i autobus. Asi za třetinu (ceny i času). Ale ten není dřevěný a tak. Prostě aspoň chvíli musíme být poslušní turisti. Ale dobře, jsou z něj pěkné výhledy.
Sollér je pekelně turistický. Ale maj tam pěknou katedrálu a všude citrusy a hlavně. Je uprostřed hor. Serra de Tramuntana, pěkné kopce, které lemujou celé severní pobřeží. Nechoďte v Solléru do turistických informací. Řeknu vám to rovnou. Všechno, co chcete jít prozkoumat sami, je nebezpečné, zakázané, zavřené, zatopené vodou a když ne, tak je to soukromý pozemek. Kašlem na původní plán projít si soutěsku a jdem nad tím meditovat k moři do Sollérského přístavu. Jede tam tramvaj za 7 eur (dřevěná). Jdem pěšky, protože je to co by svalbardskou puškou na medvědy dostřelil.
Po cestě narážíme na značenou turistickou cestu GR221. Je to "dálková trasa" přes celé pohoří. Jo tak tohle je ta věc, kterou nám doporučovali kamarádi, co už na Mallorce byli. A my neposlouchali. A zase se nám připletla do cesty. Náhodička. Jako vždy. Plánovat prostě netřeba. Za přístavem rozjíždíme první koupačku a druhé víno. Další plán je jasný. Půjdem kousek GR221.
A je to paráda. Nádherné olivovníky. Nádherné borovice. Občas stavení, občas kostelík. Nějaká ta koza a o něco víc ovcí, kterým zvoní zvonky na krku. Po cestě musím vyspat to víno. Kuba mezitím trénuje. Kdo ho fotil, netuším. Asi pocestný. Jo a taky to tam voní. Takovým tím mediteránem. Docházíme do vesničky Deiá, která se schovává úplně v kopcích. Je taková tichá a klidná. Hlavní ulice najednou poměrně žije pár restauracema, ale příjemně. V obchodě po nás chce prodavač sédm euro (má prý manželku z Velkeho Mezžiči a taky úsměv od ucha k uchu, jako ovšem všichni Mallorčani, jak si začínáme všímat). Na focení už je dost pozdě. Scházíme dolů do údajně jedné z nejkrásnějších zátok na Mallorce. Lonely Planet o ní píše půvab zdejší oblázkové pláže s průzračnou smaragdovou vodou umocňují dvě letní jídelny. Pochvaluji autory za jemnocit pro ironii. Ale je hezká (i potmě), tak nad ní ve svahu rozbíjíme tábor neboli tu rzucasz karimaty (polsky umíme taky) a obdivujem moře, hvězdy, měsíc i jeho halo.
DEN 2 sobota
Ranní výhledy nic moc.
Veleznámá zátoka je fajn, i když v sezóně asi žádný šlágr (soudě podle počtu parkovacích míst a dvou letních jídelen umocňujících jeji půvab). Berem zátoku vedlejší a zkoušíme trochu popolízat na skalkách nad vodou. Kubovi to jde. Akorát vždycky, když vyleze z vody, vypadá jako z Happy tree friends, protože se mu po pár vteřinách na vzduchu spustí krev z ranek rovnoměrně rozmístěných po celém těle. Je to prostě ostrý. Já, jelikož bolest cítím, tak lezení vzdávám vždycky hned, co pro mě přestane platit Archimédův zákon. Je den prostřední, tudíž odpočinkový, tak poleháváme a odchod zpět nahoru do vesnice necháváme na poledne.
Protože jsme vlastně měli v plánu hrozně lízt (jedinou výbavou nám byla trojkombinace karimatka-spacák-lezečky), přejíždíme na úplně jiný konec ostrova. Do Porto Cristo. To jméno jsem si napsala propiskou do půjčeného průvodce půl hodiny před odjezdem na letiště jakože "příprava přece". Když u místního přístavu polizujeme zmrzlinu, dochází nám, že bez lezeckého průvodce asi ty velkolepé deep water sola nenajdem. Eliška radí po telefonu (díky) zátoku na severním konci města, která se jaksi jmenuje. Tak tam jdem. Jo, pěkné zátoky, že by to byla třeba tahle? Nevadí, lezecké aktivity příště plánovat budem (určitě).
Rozhodujem se v zátoce možnájetotacoradilaeliška přespat. Akorát povrch je poměrně náročný. Po zdlouhavém průzkumu nacházím jedno hodně blbé místo na spaní a druhé ještě mnohem horší.
E: Kubo, co myslíš? Není to nic moc.
K: Jupí, beru to horší!
E: Fakt? Já ti nevím.
K: Fajn, ještě můžem jít kousek tímhle směrem a ubytovat se v nějakém apartmánu.
E: ZŮSTÁVÁME TADY, přemluvils mě!
Nezdá se ti, že za tu dobu, co spolu jezdíme na výlety, ty výlety nějak změnily charakter? Nezdá. Jo a mimochodem, proč si vlasně nelehnem támhle na to měkké?
DEN 3 neděle
Jelikož je den poslední, tudíž odpočinkový, bereme to easy. Hele, pojď se podívat, našel jsem super místo na skákání. - No tak to ses posral, odtud teda neskáču. Do zátoky přijíždějí na čumendu lodě z města. Protože se tady určitě nedá dojít pěšky. Chápu, lodí to není nebezpečné, zakázané, zatopené ani po soukromém pozemku. Naše cestovatelsko-objevitelská morálka poklesá na udržovací minimum, tak se celé dopoledne válíme na útese deset metrů nad zátokou. Částečně proto, že se čeká, až tam sakra konečně skočím. Kuba skáče bez keců.
Jelikož je den poslední, tudíž odpočinkový, bereme to easy. Hele, pojď se podívat, našel jsem super místo na skákání. - No tak to ses posral, odtud teda neskáču. Do zátoky přijíždějí na čumendu lodě z města. Protože se tady určitě nedá dojít pěšky. Chápu, lodí to není nebezpečné, zakázané, zatopené ani po soukromém pozemku. Naše cestovatelsko-objevitelská morálka poklesá na udržovací minimum, tak se celé dopoledne válíme na útese deset metrů nad zátokou. Částečně proto, že se čeká, až tam sakra konečně skočím. Kuba skáče bez keců.
Nastává čas před odjezdem prozkoumat hlavní město. Vévodí mu obrovská gotická katedrála. Prý jedna z nejhezčích v Evropě. Když já jich moc neviděla. Ale tahle je krásná. Kolem se dá bloudit uličkama starého města. Prve nás napadlo, jestli ti Mallorčani jsou vlastně Španělé nebo Katalánci. Katalánské vlajky v každém druhém okně chápeme jako znamení. Pro jistotu porovnáváme nově nabyté vědomosti s informacema v Lonely Planetu. Prý jsou Mallorčani Mallorčani a Katalánce vlastně nemají moc rádi. Tak nevím. Asi ti prokatalánští jsou taky víc provlajkoví. Jelikož se náš slovník skládá z no nesesíto, raději se nepouštíme s místníma do diskuze ohledně národnostní otázky. Jinak městu (alespoň teď, mimo sezónu) vládne velká pohoda, lidi se usmívají, za otevřenými francouzskými okny pořádají domácí párty a jinak je vše zavřené (všední dopoledne a celé neděle jsou prostě boží části týdne). Člověk by si skoro leh do parku s knížkou a nic nedělal (nezdá se ti, že ty naše výlety... - nezdá).
DEN 4 pondělí
Z posledního dne zmíním jen zajímavost. Jelikož jsme se check-inovali až na letišti, dostal Kuba tentokrát na svůj stolitrový batoh se zvenku zavěšenou karimatkou rovnou cedulku Cabin Baggage 55 x 40 x 20.
Z posledního dne zmíním jen zajímavost. Jelikož jsme se check-inovali až na letišti, dostal Kuba tentokrát na svůj stolitrový batoh se zvenku zavěšenou karimatkou rovnou cedulku Cabin Baggage 55 x 40 x 20.
VŠECHNY DNY DOHROMADY
Mallorca nikdy nebyla moje vysněná destinace.
Mallorca nikdy nebyla moje vysněná destinace.
- Je tam horko.
- Nejsou tam hory nad tři tisíce.
- A už vůbec to není v Asii.
Většinu těch lepších fotek fotil Kuba. Kdyby se vám zdály špatné upravené - to jsem dělala já.
Kubova sbírka Kubových krásných a krásně upravených fotek je zde.
SPONTÁNNÍM AKCÍM ZDAR!
Elis